_12904_o.webp)
Trocha historie a česká stopa v Chorvatsku
Jedním z hlavních důvodů, proč máme Chorvatsko v srdci, je společná historie. A teď nemluvíme jen o jedné z mála dovolenkových destinací v době bývalé Jugoslávie, ale jdeme ještě dál. Spjatí jsme s Chorvatskem byli ještě za dob Rakouska-Uherska, které se rozprostíralo přes střední Evropu na počátku dvacátého století.
Byli to právě Češi, kteří před 130 lety stáli u zrodu turistického ruchu na mnoha místech Chorvatska. A to nejen jako turisté, ale také jako podnikatelé – postavili desítky hotelů, lázní, restaurací a dalších lákadel. Za první republiky patřila Jugoslávie mezi politické a obchodní spojence, a tak se vzájemná sounáležitost prohlubovala a cesty na Jadran přibývaly.
Co jste se v té době mohli dočíst v cestovních průvodcích? Neplavcům doporučovaly gumová nafukovací zvířata, jako je aligátor, kůň nebo kachna, a místo klobouků tralaláček. Při strachu z mořské nemoci jste si měli přibalit kokain, který ji prý skvěle řešil. I když se s poslední radou příliš neztotožňujeme, s nafukovacím aligátorem chybu neuděláte.
Sounáležitost a pocit z blízké domoviny nevymizely ani po druhé světové válce, kdy se Jugoslávie ocitla na černé listině a k cestě jste potřebovali výjezdní doložku. Až do pádu socialistického režimu zůstávala jednou z nejoblíbenějších, i když obtížněji dostupných destinací. Když pak v 90. letech přebolela válka a rozpad Jugoslávie, byli to zase Češi, kdo se začal vracet jako první a pomohli Chorvatům rozhýbat turistiku. Naše vztahy se prostě jen tak nepřetrhnou.
Paštikáři na Jadranu? Bývávalo
Obrázek, kdy Češi doma zabalí lepeňák s paštikou a nasmaží řízky do zásoby, nasednou na autobus a nechají se dovézt nejlevnější zájezdovkou až k moři. A nezapomeňte taky na klišé v podobě ponožek v sandálech. V komediích se s podobným motivem setkáváme často, v tom skutečném světě už je česká přízemnost jen ohraným a dávno překonaným stereotypem.
Obrázek dovolenkářů s krabicí řízků, kteří chtějí co nejvíce ušetřit, se proměnil. Stejně jako turisté ze západní Evropy si aktuálně jezdíme do Chorvatska vychutnávat skvělou zábavu, jídlo, pití, prozkoumat přírodní a kulturní památky a samozřejmě si užít moře. Naše průměrná denní útrata je dokonce jen o 130 korun denně menší, než je útrata turistů z Německa.
Důvody, proč je Chorvatsko tak skvělé
Vztahy stranou, Jadran rozhodně patří k nejhezčím mořím v Evropě. Čisté moře je něco jako obchodní značka Chorvatska. Oblázkové pláže, malé zátoky chráněné skalami, výhledy na horské masivy, ostrovy a ostrůvky. Vyslovte přání a v Chorvatsku se vám splní. Navzdory rozšířenému mínění tu najdete i písčité pláže – především na ostrovech nebo na jihu. Prozkoumejte třeba Zlatni Rat na ostrově Brač nebo Banje u Dubrovníku.
Moře vás neláká? Nevadí, máte tu co objevovat, i když nechcete strávit dva týdny válením na pláži. Chorvatsko má kromě moře taky hory, řeky, lesy a vodopády. Najdete tu 8 národních a 11 přírodních parků, památky UNESCO nebo oblíbená filmová místa (fanoušci Her o trůny určitě ví, o čem píšeme). Objevíte tady taky památky na dobu Římské říše, příchod křesťanů, bohatou historii středověku – to je na celý další článek. Ani kulturní život nezůstává stranou a obzvlášť přes sezonu si užijete bohatého společenského života.
Chorvatsko sice není co by kostelníkův Honzík třikrát kamenem dohodil, ale i tak je to úžasně dostupná země. Když se dnes rozhodnete, zítra jste tam. Pokud tedy neuvíznete v některé z prázdninových kolon na dálnicích. Z Prahy se na jih Chorvatska dostanete za 13 hodin, z jihu Moravy k severním plážím dokonce za polovinu. V sezóně se od nás denně létá do Splitu, jezdí tam autobusy i vlaky. I když poslední dva jmenované způsoby nejsou na neočekávaná rozhodnutí uprostřed sezony ideální.
A to jídlo? To rozhodně stojí za ochutnání. Představte si středomořskou tradici, která je říznutá Rakouskem, Maďarskem a Itálií. Není divu, že paštikářům odzvonilo, tomu konkurovat nejde.
Tak co, pojedete letos taky?
